Vojenská technika a bojové zbraně lákají odjakživa především mužskou část populace. A někdy ani nezáleží na věkové skupině. Na vojáky si zkrátka dokáží hrát i opravdu velcí kluci. Někdy ale o hru nejde. Pak ke slovu přicházejí opravdové zbraně a jde o skutečné životy.
· Vojenská technika se pak mění z věcí budících zvědavost na věci budící strach.
Vojáci, kteří se zúčastnili některého z konfliktů současného světa jsou přesvědčeni, že největším nebezpečím ve vojenském bojovém terénu nejsou nástražné pasti nebo miny. Přítomnost těchto zbraní lze alespoň částečně předvídat. Největším strašákem je armádní sniper.
· Tedy člověk, který má k dispozici špičkovou zbraň, kterou dokáže trefit zaměřený cíl na nevěřitelnou vzdálenost.
I v této oblasti se lámou rekordy. Je to sice trochu zvrácené, ale rozhodně ne bez zajímavosti. Roku 2002 se jeden rekord povedl kanadskému vojákovi v Afganistánu. Svůj cíl zasáhl na vzdálenost dva tisíce čtyři sta třicet metrů. O pár let později ho překonal Brit, který posunul hranici o dalších sto třicet pět metrů. Kulkám trvalo pouhé tři sekundy, než zasáhly vytčený cíl. A jejich rychlost třikrát překonala rychlost zvuku.
Ne každý na to má
Je to až neuvěřitelné, kam se vojenská technika dokázala posunout od dob vozových hradeb, které stavěl jeden slavný český vojevůdce. Vojenský odstřelovač je považován za naprostou špičku ve svém oboru. Ne každý totiž zvládne výcvik, který předchází nasazení v boji.
§ Nejprve musí projít sítem.
§ Tím je zkouška jeho fyzické zdatnosti.
§ Na záda zájemce o tuto funkci nasadí plnou polní.
§ Pak ho vypustí do terénu a on musí během hodiny a půl překonat patnáctikilometrovou vzdálenost.
Na konci ho ale nečeká potlesk pro vítěze, nýbrž běh přes překážky a střelba na náhodné cíle.Pak se teprve dostává do užšího kola a má šanci se stát vojenským sniperem.