Cirkus má opravdu dlouhou tradici, i když první pokusy nebyly zdaleka tak okázalé jako vystoupení v našem století. Inspirace pro takovou zábavu vznikla hodně dávno, někdy ve středověkém Římě.
V naší zemi se cirkusové vystoupení začalo objevovat v počátku 19. století, kdy čeští artisté cestovali se zahraničními výpravami. Teprve v druhé polovině 19. století byl na Dobytčím trhu v Praze postaven první stálý cirkus.
S rozvojem dopravy se z tohoto umění stala výnosná a rozšířená živnost, která si prošla rázným vývojem. Z předvádění mrzáků, provazochodců a vypelichaných lvů, se v cirkuse děti pobaví s klauny, zkusí si jízdu na poníkovi, někdy se nechají vtáhnout do představení kouzelníka. Dospělí se zase rádi podívají na krásné krasojezdkyně a dechberoucí akrobaty.
To, co je ožehavým tématem dneška, je drezura zvířat, jejich život mimo manéž, a hlavně jejich způsob přezimování. Pod nátlakem veřejnosti už v mnoha zemích přítomnost zvířat v cirkusech zakázal zákon.
Čechům to ještě chvíli potrvá, než pochopí, že za odevzdaným chováním slona s míčem nebo za hopsáním velkého lva, nebo dováděním nezbedné opice je schované zvířecí utrpení.
Copak v dnešní době musíme držet lva, pána džungle, v staré kleci vyrobené z maringotky a od mládí ho týrat a nutit na povel běhat a skákat. Nechat ho celý jeho život zavřeného v kleci na parkovišti anebo na cestách? Musíme slona, který má opravdu dobrou paměť, nutit, aby si pamatovat ty desítky let v řetězech? Myslíte, že je medvěd nadšený z toho, že ho pod ranami bičem naučí jezdit na kole a on to musí donekonečna předvádět?
Copak v naší době, kdy si většina lidí může jet zvířata prohlédnout do jejich přirozeného prostředí a poznat, jak opravdu žijí a co umí, je nutné tuto přežitou tradici dodržovat? Nemáme v každém větším městě ZOO, kde i ta babička může vnoučata vzít na výlet a kde se naštěstí už snaží pro své chovance vytvářet lepší prostředí, než bylo ještě před pár desítkami let.
Kolik mrtvých a utýraných zvířat budou muset novináři objevit, aby se to změnilo k lepšímu?
